NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrté demo jedněch z posledních pohrobků thrashmetalu v našich končinách. Je zřejmé, že když se u čtvrtého dema se Insane stále houževnatě drží svého kopyta, pak se jedná o nevídanou zatvrzelost. Je otázka jak to udělat, když thrashmetal ve své tradiční podobě přelomu 80. let je víceméně motivicky vyčerpaný a znít jako Machine Head či Pantera se Insane evidentně nechce. Vzniká tedy bastard, který si některé prvky nakonec přebírá i z deathmetalových vod. A co tedy Insane na „lidském vesmíru“ uvařili? Inu vlastně pouze o malinko mastnější variaci na předchozí „Rudé ráno“, „Probuzení z...“ atd. Nechci pánům upírat instrumentální schopnosti. Horší je to ale s tvůrčím potenciálem, protože ani na čtvrtém demu se Insane jaksi nedopracovali k originálnímu vyznění, což je trochu zarážející. Mnohé z působivosti jinak místy slušně šlapavého thrashe kazí zahuhlaný, proměnlivý a navíc nevýrazný a mnohé povedené momenty, riffy i sóla vysloveně potápějící zvuk. Co se týče vokálního projevu zpěváka Zdeňka, nelze si nepovšimnout, že se nese stále v jedné rovině, která spočívá v plochém a mírně chrochtavém štěkání, jímž přežvýkává anglické texty. Jak sterilnost jeho výrazu, tak nahallovanost vokálu na nahrávce jasně ukazuje zásadní mezeru Insane. Poslechněte si závěr Drops By Drops – tam je to úplně zřejmé... Kapele vokál ubírá na efektu, který by s jinak slušnými, ač ne právě originálními texty o smrti a zániku planety následkem lidské „evoluce“, nemusel být zlý. Tedy pokud by se vyvarovali občasného klopýtání o anglickou gramatiku. Jaký že to Insane udělali posun si ozřejmíte v přepracovaném zavíráku proma, totiž songu Wounded Souls z prvního dema Killing Words. Přes jejich zastydlost (již jim ostatně nemusí vyčítat každý) si myslím, že s dobrým zvukem a lepším vokalistou by Insane měli šanci oslovit více lidí než dosud. Pokud ale hodlají zůstat partou kamarádů (na čemž není nic špatného), nahrávajících ve špatném studiu (to už chyba je), pak jejich budoucnost moc růžově nevidím. Přece jenom – po čtvrtém demu být stále na začátku je trochu málo...
4 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.